Libretto list

Jenůfa Libretto

JENUFA
Opera in tre atti di Leoš Janácek




Cast:

JENUFA
BURYJA
ŠTEVA
LACA
KOSTELNIUKA
CAPATAZ
KAROLKA
JANO



Moravia, Republica Checa, XIX sec.


Akt I


Preludio



JENUFA
Uz se veuer chýlí
a Števa se nevrací
a Števa se nevrací!
Hruza se na mnu vušala po celou noc,
a co jsem se rána doukala, znova!
Ó Panno Maria,
jestlis mne oslyšela,
jestli mi frajera,
na vojnu sebrali
a svatbu puekazili,
jestli mi frajera na vojnu sebrali
a svatbu puekazili,
hanba mne dozene k zatraceni duše,
k zatraceni duše!
Ó Panno Maria, bud'mi milostivá!
Ó Panno Maria!

BURYJA
Jenufa,
pouad tu od práce šídla honují!
Mé ruce mají to všecko pokrájet?
Ke všemu na to staré oui špatnu vidí

LACA
Vy, stauenko,
uz tak na všelicos
špatnu vidíte,
uz tak na všelicos
špatnu vidíte.
Nerobíte ze mne vzdycky,
Vzdycky jen ulovuka, kterému
se dáte najest, kterému
se dáte najest za to
mládkovství, najest,
za to mládkovství najest?
Však já vím,
ze nejsem váš,
váš vlastní vnuk,
váš vlastní vnuk!
To jste mi
pokazdé puipamatovaly,
pokazdé puipamatovaly,
kdyz jsem se chlapcisko
siré za vámi puikrádal.,
kdyz jste mazlívaly
Števu na klínu,
Kdyz jste mazlívaly
Števu na klínu
a hladily jeho vlasy,
ze zluté jak sluneuko!
zluté jak sluneuko!
Mne jste si nevšimly
a já byl tueba také sirota.
Kdybyste mi vyhodily...

JENUFA
Laco, vzdy tak neuctivo
k stauence mluvíš!

LACA
...tuch dvanáct set
mého podílu,
mohl bych jít,
kam by mne oui vedly!

JENUFA
Vzdy tak neuctivo
k stauence mluvíš
potom tu mají mít rády!
Potom tu mají mít rády!

BURYJA
Baze, baze, jsem u
nuho jen výminkáuka.

JENUFA
Potom tu mají mít rády!

BURYJA
Baze, baze, nepovazuje mne za hospodyu,
natoz za rodinu!

LACA
A Jenufu dnes voláte k práci,
kdyz ueka Štefka
od asenty?

JENUFA
On vidí ulovuku az do srdce
tuma pronásledujícíma
ouima, az do srdce, az do srdce.
Ani mu odpovídat nebudu, zlochovi.
Stauenko, nehnuvejte se,
Stauenko, nehnuvejte se,
já to všecko vynahradím,
všecko, všecko vynahradím.
Vzpomnula jsem si na
rozmariju, ze mi usyuhá,
šla jsem ji omouit k vodu
A kdyby mi uschla,
vid´te, stauenko, uiká se,
ze uschne potom
všechno štustí v svutu,
ze uschne potom
všechno štustí v švute,
všechno štustí v švute,

JANO
Jenufka, ej, Jenufka, ej!
Uz znám uítat, Uz znám uítat,
Uz jsem to potrefil!
Narysajte mi zase jiný listok!

JENUFA
Doukaj, Doukaj, Jano!

JANO
Narysajte mi zase jiný listok!

JENUFA
Doukaj az pujdu do musta,
puinesu ti uítanku,
a v té si budeš uikat!
Aji psát tu,
psát tu nauuím,
aby z tebe byl lepší ulovuk.
A vuil si jdi po práci,
aby nás stauenka nehubovaly!

JANO
Ej, ej, ej, ej
uítat umím, ej, uítat umím, ej!
Jenufa mu nauuily!

BURYJA
Co to máš za radost!
Co to máš, duvuico, za radost!
Barenu jsi nauuila také uítat!
Muzský rozum máš
po svojí pustounce,
uuitelem, uuitelem být si mula.

JENUFA
Ba, ba, muj rozum
milá stauenko,
uz dávno mi tu nukde do vodunky spadl.
Ba, ten muj rozum, stauenko,
uz mi tu dávno nukde do vodunky spadl.

CAPATAZ
Co to robíš mládku?
Muze být pukné, biuišt?!

LACA
Mám tupý kuivák
abych se s tím dvu hodiny páral!
Nabrus mi ho!

CAPATAZ
Nabrousím!
Jenufa)

JENUFA
To ty, Laco,
tys odjakziva takový divo?...

LACA
Kdyby ti to Števa uuinil,
to by nevadilo?

JENUFA
On by to tak neuuinil...

LACA
Vid', to by nevadilo?

JENUFA
on... by to tak neuuinil.

LACA
Protoze vzdy se mu hodnu
postavíš na blízko!

JENUFA
Co je ti po nás, o sebe se starej!
Co, co je ti po nás,
o sebe se starej!

LACA
To bude pukná švagrina,
všeho mi dobrého nachystá!

CAPATAZ
Coz, coz, coz, pukná je,
az se z toho hlava mate.
Nese se jako holba
máku, jak holba máku,
a s tuma sivýma ouima
by duši z tula vytáhla.
Coz, pukná je!
Az se z toho hlava mate!
Ale nau tobu to vykládám,
však tys jejích ouí také zkusil!

LACA
Já, já,
Mohl jsi se puesvuduit,
kterak ji lúbim!
Nauíkala si tu
nad rozmaryjou.
Netuší, ze jsem jí do
hlíny zahrábl zízaly,
aby jí zrovna tak povadla,
jak ta její svatba se Števkem,
ke které se chystají.

CAPATAZ
Vidíš, Laco,
to je mi podivné,
co z tebe robí,
takového, takového zlocha.
Však ty nezapíraj,
nemáš takového, srdce.
A pozdává se mi,
ze pued Jenufou
muníváš barvu.

LACA
Hlúpoty!
Buz si po svém!
Ale stárku,
on ji ještu nemá,
on ji ještu nemá,
Jestli ho dnes pui
asentu odvedli,
bude po svatb?...

CAPATAZ
Neodvedli!

LACA
...bude po svatb?

CAPATAZ
Neodvedli! Neodvedli!
Potkal jsem poseláka;
je jich odvedeno všeho
všudy devut...
a Števa ne, Števa ne!

JENUFA
Neodvedli! Boze muj,
neodvedli! Stauenko moja!

LACA
Neodvedli!
To je potom spravedlnost!
Sohaj jako skála!

CAPATAZ & BURYJA
Neodvedli!
Uz mu štustí
odjakziva pueje.

KOSTELNIUKA
Števu neodvedli?
Števu neodvedli?

LACA
To je potom spravedlnost!

JENUFA
Vítajte, Vítajte, mamiuko!

CAPATAZ
Na, kuivák; zdá se mi,
ze se nedá dobue brousit.

BURYJA
Co ty, Jenufo,
za mamiukou nevejdeš?

JENUFA
Pro Boha, stauenko...
neposílejte mne za ní!
Pro Boha, stauenko,
pro Boha, stauenko,
neposílejte mne za ní!
neposílejte

SOLDIERS
Všeci sa zenija,
vojny sa bojija!

BURYJA
Divnás duvuico, divnás
divnás jaksi duvuico!

SOLDIERS
Všeci sa zenija,
vojny sa bojija,
a já sa nezením,
vojny sa nebojím!
Kerý je bohatý
z vojny sa vyplatí,
a já neboráuek
musím být vojáuek.

ŠTEVA
A já tím vojákem musím být...

JENUFA
Števuška!

ŠTEVA
A konec milování,
a konec milování,
a konec milování,

SOLDIERS
A konec milování,
a konec milování!
Juchej! Juchej! Juchej!

CAPATAZ
Števa se nechá doprovázet!
Poznat to na num,
ze ho neodvedli!

SOLDIERS
Ej, juchej! Ej, juchej!

SERVANTS
Ej, juchej! Ej, juchej!

SOLDIERS
Ej, juchej! Ej, juchej!
Všeci sa zenija,
vojny sa bojija,
a já sa nezením,
vojny sa nebojím.

SERVANTS
Ej, juchej! Ej, juchej!

SOLDIERS
Kerý je bohatý
z vojny sa vyplatí,
a já neboráuek
musím být vojáuek.

SERVANTS
A bohatý z vojny sa vyplatí,
z vojny sa vyplatí.
Ej, juchej! Ej, juchej!

ŠTEVA
A já tím vojákem
musím být...
a konec milování,
a konec milování!

SOLDIERS
A konec milování,
a konec milování!

JENUFA
Števo!
Števuško! Števo!
Duša moja, Števo, Števuško!
Tys zase uz napilý?

ŠTEVA
Já napilýu Já napilý?
To ty mnu Jenufka?
To ty mn??
Víš, ze já se volám
Štefan Buryja?
Ze mám pullánový mlýn?
Proto se na mne
duvuata smujú!
Tuhle voniuku jsem
dostal od tej jednej.
Co nehrajeteu
Vy hladoví zajíci!
Vy hladoví zajíci!
Tu máte! Tu mate!
Zahrejte tu Jenufuinu:
Daleko široko do tuch
Nových Zámku...

CHORO
Daleko široko do tuch
Nových Zámku;
stavija tam vezu ze
samých šohájk?.

ŠTEVA & CHORO
Daleko široko do tuch
Nových Zámku;
stavija tam vezu ze
samých šohájku,

CHORO
Mojeho milého
na sám vršek dali,
zlatú makovunku
z nuho udulali.

ŠTEVA & CHORO
Mojeho milého
na sám vršek dali,
zlatú makovunku
z nuho udulali.

CHORO
Zlatá makovunka dule
z veze spadla,
moja galaneuka
do klína P vzala.

ŠTEVA & CHORO
Zlatá makovunka dule
z veze spadla,
moja galaneuka
do klína ju vzala.

CHORO
Moja galaneuka zlatú
makovunku do klína ju vzala!

ŠTEVA
Pojd'sem, Jenufa!

CHORO
Moja galaneuka zlatú
makovunku do klína ju vzala!

ŠTEVA
Tak pujdem
na vdavky s muzikou!

KOSTELNIUKA
A tak bychom sli celým
zivotem, celým zivotem,
a ty Jenufa, a ty Jenufa,
mohla bys ty rozhazované
peníze sbírat,
peníze sbírat,
Vurná jste si rodina!
Aji on byl zlatohuivý
a puknu, puknu urostlý
ze jsem po num touzila,
uz nez se poprvé ozenil,
aji za vdovca znova!
Matka mi zbrauovala,
ze uz se tehdy zaual
chytat svuta!
Ale já neuposlechla,
ale já neuposlechla!
Ale po tom jsem si nešla
postesknout,
kdyz se mi týden
co týden opíjal,
a pozduji chvíla
co chvíla opijal.,
dluhy robil,
peníze rozhazoval!
Pouala jsem mu puedhazovat,
a tu mu bijával,
a tu mu bijával,
ze jsem mnoho nocí prozila
po polích schovaná!
Já uz to dávno,
dávno cítím,
Já uz to dávno,
dávno cítím,
ze tueba Veboranský mlyná?
ještu není hoden státi,
ještu není hoden státi
vedle mojí pastorkyn?!

JENUFA
Ó mamiuko, nehnuvejte se,
mamiuko, nehnuvetje se,
nehnuvetje se!

KOSTELNIUKA
Pouád jsem ještu,
ještu mluela,
to tvému srdci kvuli,
to tvému srdci kvuli!

JENUFA
Ó mamiuko, nehnuvetje se,
mamiuko, nehnuvetje se!

KOSTELNIUKA
Poviš mu, ze já nedovolím, abyste se prv sebrali,
ze já nedovolím, abyste se prv sebrali,
az po, zkoušce jednoho roku,
kdyz se Števa neopije.

SOLDIERS
Ale je to puisná zenská,
ale je to puísná zenská!

KOSTELNIUKA
Neuposlechnus-li, Jenufa,
dáš-li jeho slovum
puednost pued mýma,
Buh tu tvrdu ztrestá,
kdyz mne neposlechneš,
Buh tu tvrdu ztrestá!

BURYJA
Ó dcera moja, dcera moja,
je to puísná zenská,
je to puísná zenská!

KOSTELNIUKA
Zitra ihned dom mi pujdeš...

BURYJA
Vzdyt’on ten šohájek
není tak zly!

LACA
Pohlad’te šohájka, pohlad’te!

KOSTELNIUKA
...aby lidé neuikali,
ze se za tím štustím dereš.

SOLDIERS
Ale je to puísná zenská,
ale je to puísná zenská!

LACA
Kostelniuko, upadl vám šátek!
A já bych vám také,
také, ruku políbil.

KOSTELNIUKA
Mívajte se tady dobue!

BURYJA
A vy muzikanti jdute dom,
jdute dom, jdute dom!
Nesvádujte chlapcu!
Jdute dom, jdute dom!

SERVANTS
Jdute dom, jdute dom.
A vy muzikanti jdute dom,
jdute dom,
nesvádujte chlapcu...
A vy muzikanti jdute dom,
jdute dom, nesvádujte...

CAPATAZ
Jdute dom, jdute dom!

BURYJA
Jdi se vyspat, Števuško jdi!
Seš mladý, kamarádi tu svádí,
zapomnul, zapomnul jsi se!

SOLDIERS
Kamarádi tu svádíu
kamarádi tu svádíu

BURYJA
A ty Jenufo, neplau, nepla?!
Kazdý párek si musí
svoje trápeni puestát,
trápení puestát, ach, puestát...

CAPATAZ
Kazdý párek si musí
svoje trápení puestát,
svoje trápení puestát...

ALL
Kazdý párek si musa
svoje trápení puestát.

JENUFA
Števo, Števo, já vím, zes to
urobil z té radosti dnes.
Ale jinda, Števuško,
nehnuvej mamiuku;
víš, jak jsem budná!
Srdce mi úzkost’ú
tulu se tuese,
ze by mamiuka aj lidé
mohli poznat moji vinu.
Bojím se, ze na mne
padne kdysi trest;
celé noci nespím.
Pamatuj se, duša moja,
pamatuj se, duša moja,
kdyz nám Pánbuh s tím
odvodem vuil pomohl,
abychom se mohli sebrat,
abychom se mohli sebrat!
Bez toho bude od mamiuky,
tuch výcitek, dost, dost!
Víš, jak si na mnu zakládá,
vuil, vuils ju mul slyšet,
vuil mul slyšet!
Nevím, nevím, nevím, nevím,
co bych udulala,
kdybys ty mne vuas nesebral,
nevím, nevím, nevím, nevím,
co bych udulala, také já
také já, nevím,
co bych udulala, také já

ŠTEVA
Nešk leb ser,
Vzdyt’ vidíš,
tetka Kostelniuka mne
pro tebe dopaluje,
a to pro moji lásku k tobu,
pro moji lásku k tobu.
Monly byste se dívat,
mohly jste se dívat,
jak o mne všechna
duvuata stojí!

JENUFA
Ale vuil na nu
hledut nemáš! Jen já
mám velké právo k tobu,
smrt bych si musela urobit’!
Ty mí takový nesmíš být,
Boze muj, Boze muj,
slabý, smušný, takový
takový, takový smušný!

ŠTEVA
Však tu snad nenechám tak!
Uz pro tvoje jablúukový líce,
Jenufo, ty jsi vuru ze
všech nejpuknujší
ty jsi ze všech nejkrásnujší!
O Jenufa!

JENUFA
Smrt bych si musela urobit!

BURYJA
O nechte hovor?!

ŠTEVA
O Jenufa!

JENUFA
Smrt bych si musela urobit!

BURYJA
O nechte hovoru,
az zítra, az bude
mít uistou hlavu!
Buz, chlapue, buz si lehnout!

ŠTEVA
O Jenufa, Jenufa, Jenufa,
ty jsi e všech,
ze všech nejkrásnujší,
nejkrásnujší!

LACA
Jak rázem všecko to Števkovo
vypínání schlíplo, schlíplo
pued Kostelniukou uši!

JENUFA
Pues to zustane on stokrát,
stokrát lepší nez ty!

LACA
Zustane! Zustane!
Jenufa, tuhle mu upadla
ta voniuka, co dostal od
nukteré z tuch, z tuch, co
prý se na nuho všude smujú!
Okaz, já ti ji zastruím
za kordulku...

JENUFA
Dej ji sem!
Takovou kytkou,
kterou dostal muj frajer
na pouest, mohu se pyšit,
mohu, mohu, mohu se pyšit!

LACA
Budeš se jí pyšit.
A on na tobu nevidí
nic jiného, jen ty
tvoje jablúukové líca.
Tenhle kuivák by ti
je mohl pokazit.
Ale zadarmo ti tu
voniuku nedám!

JENUFA
Laco, uhodím t?

LACA
Co máš proti mn?

JENUFA
Jezíš, Maria!
Tys mi probodl líco!

LACA
Co jsem to urobilu
Jenufa!
Co jsem to urobilu
Jenufka!
Já t’a lúbil, Já t’a lúbil,
od maliuka...

BURYJA
Co tou

CAPATAZ
Co to? Co se to duje?

LACA
Od maliuka lúbil,...

CAPATAZ
Co se to, co se to duje?

LACA
...od maliuka lúbil...

A PERSON
Neštustí se stalo,
neštustí se stalo!

LACA
Od maliuka lúbil

A PERSON
Laškovali o hubiuku,
on si podrzel kuivák v ruce
a tak, nechtuja, nechtuja
ji poškrábl nujak líco.
Zaplat’ Pánbuh,
ze ji netrefil do oka!

BURYJA
Samou zalost vyvádíte,
vyvádíte chlapci!

A PERSON
Zaplat’ Pánbuh!

CAPATAZ
Stauenko, pojd'te k Jenufu,
ona muze z toho zamdlít!
Pošlete pro Kostelniuku,
at’jde hojit, honem hojit!
Honem hojit.
Laco, neutíkej, tys jí
urobil naschvál, naschvál,








Akt II




KOSTELNIUKA
Nechám ještu dveue
otevueny, aby ti našlo
dost tepla.
A co chodíš se k té okeniuce
modlit, jako bludná duša?

JENUFA
Nemohu za to,
nemám pokoje v hlavu.

KOSTELNIUKA
To ti vuuím,
aj já nemám pokoje!
Uz od té chvíle,
co jsem tu dovedla dom,
napadlo mi z tvého
nauíkání neštustí.
A kdyz jsi se mi potom
puiznala se svým
pokleskem, myslela jsem,
ze i mne to musí
do hrobu sprovodit!
Schovávala jsem tu s
úzkost’ou v tvojí hanbu,
az do té chvíle,
co chlapuok uvidul svut;
a jeho hodný otec
se ani ve snu to nestará!

JENUFA
Tuším, ze sebou
Števuška zahýbl!

KOSTELNIUKA
Pouad se s tím duckem
mazeš, místo abys
Pánaboha, Pánaboha prosila
by ti ulehuil od nuho!

JENUFA
A ne...spí tiše...

KOSTELNIUKA
Místo abys Pánaboha prosila

JENUFA
On je tak milý...

KOSTELNIUKA
...místo abys Pánaboha
prosila, by ti ulehuil od nuho...

JENUFA
...on je tak milý, milý, a tichúuký...

KOSTELNIUKA
... by ti ulehuil od nuho!

JENUFA
Co je tuch osm dní na svutu,
nikdy, nikdy nezaplakal!

KOSTELNIUKA
Ale bude beuat, bude
domrzat, bude beuat,
domrzat!
Krve, rozumu mnu to upíjí!
A já si na tobu tak zakládala,
Boze muj! Boze muj!

JENUFA
Tak je mi az mdlo, mamiuko.
Tak je mi az mdlo, mamiuko.

KOSTELNIUKA
A já si na tobu tak zakládala.
A já si na tobu tak zakládala

JENUFA
Mamiuko, tak je mi mdlo!
Mamiuko, pujdu si lehnout.

KOSTELNIUKA
Ale prve si to všecko vypij,
aby se ti v spánku ulehuilo.
Ustláno jiz máš, kahánek
jsem to také rozzehla!

JENUFA
Dobrou noc, mamiuko,
Dobrou, dobrou noc, mamiuko!

KOSTELNIUKA
Ba, ta tvoje
okeniuka uz pues
dvacet nedul zabednuna,
a ten tvuj hodný frajer
nenašel k ní cesty.
Jen doukej, nevíš,
ze jsem ho dnes
pozvala; rozhodne
se to, rozhodne.
A to ducko, to ducko,
celý bled’och Števa,
zrovna se mi tak protiví.
Co jsem se namodlila,
co jsem se napostila,
aby to svuta nepoznalo.
Ale všecko marno!
Dýchá to uz týden a k
smrti se to nepodobá.
Nezbývá mi nez Jenufu
dát Števkovi k utrápení;
a ještu se
mu musím pokouit.
Uz jde!

ŠTEVA
Tetko Kostelniuko,
poslala jste cedulku,
kdyz nepuijdu,
ze se stane hrozné neštuslí!
Co mi chcete povudutu

KOSTELNIUKA
Vejdi dál...
Co váhášu

ŠTEVA
Mnu je tak úzko...
Stalo, se nuco Jenuf?

KOSTELNIUKA
Ona uz okuála a dítu zdrávo.

ŠTEVA
Uz je na svutuu

KOSTELNIUKA
A tys nedošel se ani podívat,
ani pozeptat.

ŠTEVA
Ja si na to mnohokrát vzpomnul
a mrzelo mne to dost.
A kdyz jste se na mne,
tak osápla, pronásledovat
jste mne chtula, a zrovna
se Jenufu krása pokazila,
nemohl, nemohl jsem za to.

KOSTELNIUKA
Toz jenom vejdi!

ŠTEVA
Já se bojím.
Ona tu uekáu

KOSTELNIUKA
Jenufa spí.

ŠTEVA
Dojela uz z Vídn??

KOSTELNIUKA
Tu se schovávala.
Tam se podívej na svoje dítu,
chlapuok, také Števa;
sama jsem ho okutila.

ŠTEVA
O chud’átko...

KOSTELNIUKA
Ba, chud’átko!

ŠTEVA
Já budu na nu platit.
Jen nerozhlašujte to,
ze je to moje!

KOSTELNIUKA
Ale stokrát budnujší je Jenufa!
Podivej se také na ni,
na Jenufu!
uím ti budná duša ublízila,
zes ji uvrhnul do tu hanby,
do tu hanby, do tu hanby,
a vuil ji nechceš pomoci?
Vzdyt’, puece vidíš,
ze chlapuok zije,
je celý po tob?!
Pojd’se, Števo, puece nau
podívat! Na kolenou toho
se musím dozadovat.
Števo, seber si oba
svatým zákonem.
Neopusti moji pastorkyuu,
moji dceru radostnou,
at’ si jiz s tebou
snáši všechno neštustí,
jenom at’v té hanbu nezustane
ona a moje jméno...
Ty pláueš?
Pojd’k nim, Števo,
vezmi si svého chlapuoka
na ruce, potuš Jenufu!

ŠTEVA
Tetuško, kameu by se ustrnul,
ale vzít se ji nemohu,
bylo by to neštustí,
nás obou.

KOSTELNIUKA
Prou také tvoje?

ŠTEVA
Proto, ze se jí bojím.
Ona bývala taková milá,
tak veselá,
ale najednou pouala se meuit
mnu pued ouima,
byla na vás podobná,
prudká a zalostná.
Kdyz jsem ji ráno po
odvodu uhlídal,
jak mula to líco rozt’até,
všecka láska k ní mi odešla.
A vás, tetko, nehnuvejte
se za upuímnost, také se
bojím, vy mi puipadáte tak
divná, strašná jako
nujaká bosorka, která
by za mnou chodila
a mne pronásledovala!
Potem jsem uz zrovna
zaslíben a tou
rychtáuovou Karolkou!
Uz je všemu, všemu konec!

KOSTELNIUKA
Števo!

JENUFA
Mamiuko,
kámen na mne padá!
kámen na mne padá!

KOSTELNIUKA
Obudila se?
To se jen ze spaní nazvedla
a Števa to vidul...
Uz znovu spí.
Utekl, duša bídná!
A k dítuti se
nepuiblízil a vlastní
to jeho krev!
Och, byla bych s to
toho uervíka zniuit
a hodit mu ho k nohám:
Na, ty to máš, ty to máš,
ty to máš, na svudomí!
Ale co vuilu
Kdo ji zachrání?

LACA
To jsem já, tetko.
Víte, jak rád k vám
chodím s vámi se potušit!
Ale vidul jsem vcházet
šohaje. Byl to Števa, poznal
jsem ho. Co tu hledal, co tu hledal?
Vrátila se snad Jenufa?

KOSTELNIUKA
Vrátila

LACA
A bude puece jeho, a bude puece jeho?

KOSTELNIUKA
Ne... ona s ním nehovouila.

LACA
A mnu ji dáte,
A mnu ji dáte jak jste mnu vzdycky,
Vzdycky tušívaly,
ze so to muze stát!
Och, nepopustím od ní,
nepopustím, za nic na svut?!

KOSTELNIUKA
Laco ty máš všecko zvudut,
po tom zkoušej svoji lásku!
Jenufa, budná duvuica,
nebyla jakziva ve Vídni;
já ji po ten celý uas,
celý uas tu schovávala.
Ona pued týdnem dostala
chlapca s ním, se Števkem.

LACA
Tetko, to ze by se stalo?
Vy mne jen zkoušíte!

KOSTELNIUKA
Jak Buh nad námi,
uistou ti pravdu v té
tuzkosti povídám.

LACA
Och, tetko, och, tetko,
tuzkost jste mi urobila,
jak by mi kamenem,
kamenem...

KOSTELNIUKA
Jak Buh nad námi,
uistou ti pravdu v tu
tuzkosti povídám.

LACA
A já bych si mul sebrat
to Števkovo duckou

KOSTELNIUKA
Laco, ó vuru, vuru,
o vuru, vuru,
uz ten chlapuok nezije...
Zemuel...

LACA
On to Števa vudul?

KOSTELNIUKA
Vudul. No, jé uz ho neznám,
jen pomstu bych na nuho
svolala, na jeho celý zivot!
Ted’buz jen buz,
a dozvud’ se tam
kdy chystají svatbu!
Já to musím vudut...
jen buz!

LACA
Toz ano, Toz ano.
Co chvíla budu tady,
co chvíla, co chvíla,
budu tady, co chvíla

KOSTELNIUKA
Co chvíla, co chvíla
a já si mám zatím
puejít celou vuunost,
celé spaseníu
Coz kdybych raduji dítu
nukam zavezlau
Ne... ne...
Jen ono je na puekázku,
a hanbu pro celý zivot!
Já bych tím já zivot!
Vykoupila... a Pánbuh,
on to lejlépe ví,
jak to všecko stojí,
a Pánbuh, on to lejlépe ví,
jak to všecko stojí,
Já Pánubohu chlapce zanesu...
Bude to kratší a lehuí!
Do jara, nez ledy odejdou,
památky nebude.
K Pánubohu dojde,
dokud to niueho neví,
a k Pánubohu dojde,
dokud to niueho neví,
To by se na mne,
na Jenufu sesypali!
To by se na mne,
na Jenufu sesypali!
Vidíte ji, vidíte ji,
vidíte ji, Kostelniuku!
Z huichu vzešel,
vuru i Števova bídná duša!

JENUFA
Mamiuko, mám tuzkou hlavu,
mám, mám jako samý,
samý kámen; pomozte.
Kde jste, mamiuko?
Kde jste, mamiuko?
To je její jizba.
Já zustávám v komoue,
musím se tam stále skrývat,
at’mne nikdo nespatuí,
at mne nikdo nespatuí.
Mamiuka mi pouád vyuítají,
trním to bodá do duše!
Uz je veuer,
smím odbednit okeniuky.
Všude tma, všude tma,
jenom musíuek budným
lidem záuí a plniuko,
plniuko, hvuzd...
a Števa ještu nejde,
a zase nedojde!
Kdyby tak chlapuoka vidul,
jak modré oui otvírá...
A kde je muj Števuška?
Kam jste mi ho daly?
Kam jste mi ho daly?
Kde je muj Števuška?
Pláue a nauíká,
Já ho puece slyším.
Neublizujte mu, dobuí lidé,
já to všechno zavinila,
já a Števa.
Kam jste mi ho polozili,
spadne tam, ach, spadne.
Zima mu bude,
zima ukrutná!
Neopúštujte ho,
neopúštujte ho!
Doukajte!
Já ho puijdu bránit...
Kde to jsemu
To je maminuina jizba,
dvéue zamknuty, dvéue
zamknuty. Ze ho šly mamiuka
ukázat do mlýnau
Aha, aha, do mlýna,
Števova synka,
Števova synka!
Ale modlit se musím za nuho
tam u mariánského obrázku.
Zdrávas královno,
matko milosrdenství,
zivote sladkosti,
tys naduje naše!
Bud’zdráva, bud’zdráva,
my k tobu voláme,
vyhnaní synové Evy,
k tobu vzdycháme,
Ikající a plauící
v tom slzavém údolí.
Ach, obrat’k nám své
milosrdné oui
ach, obrat’k nám své
milosrdné oui a Jezíše,
který jest plod zivota tvého,
nám po tomto putování ukaz,
ó milostivá, ó puívutivá,
ó puesladká Panno Maria,
ó puesladká Panno Maria!
A Števušku mi ochrauuj,
a neopúšt’aj mi ho,
matko milosrdenství!
Kdo to jeu

KOSTELNIUKA
Jenufko, ty jsi ještu vzhury?
Otevui okno!

JENUFA
Nesete Števuškuu

KOSTELNIUKA
Tu máš klíu, otevui,
otevui dveue,
ruce se mi tuesou...
zimou... zimou...

JENUFA
Kde je Števuškau
Vy jste ho nechaly ve mlýn??
Snad k nám s ním dojde sám
Števa na besedu,
Vid’te, mamiuko,
pro to roztomilé ducko?

KOSTELNIUKA
Duvuico, ty blouzníš.
Potuš tu Pánbuh!
Ale ty ještu o tom neštustí
nevíš. Dva dny jsi spala v
horeuce. A ten tvuj chlapuok
umuel, umuel, umuel!

JENUFA
Toz umuel, Toz umuel
muj chlapuok radostný Toz umuel!
Mamiuko, srdce mi bolí,
ale vy jste vzdycky
uíkávaly, ze by mu to
bylo k puání, ze co mu
Pánbuh nachystá,
já bych budná nemohla!
Toz uz mi umuel,
toz je uz andulíukem,
ale já jsem tak sirá
bez nuho, tak je mi tuzko...

KOSTELNIUKA
Podukuj Pánubohu!
Podukuj Pánubohu!

JENUFA
...k pláui, k pláui...

KOSTELNIUKA
Jsi zase svobodná,
jsi zase svobodná!

JENUFA
A coz Števau
Mamiuko, slibovaly jste mi,
ze pro nuho pošlete.
Ten to musí také vudut.

KOSTELNIUKA
Nevzpomínej ho,
leda kletbu mu puej!
Byl tady, kdyz jsi
lezela v tom spánku,
dítu vidul,
já pued nuho na
kolena padla, ale on to
všechno chtul zaplatit,
všechno chtul zaplatit,
všechno chtul zaplatit!

JENUFA
Ach, Pánbuh mu odpust’,
Ach, Pánbuh mu odpust’,
Ach, Pánbuh mu odpust’.

KOSTELNIUKA
Tebe le ze bojí,
ze máš to líco pošramocené,
mne se také bojí,
ze jsem bosorka, bosorka!

JENUFA
Ach, Pánbuh mu odpust’.

KOSTELNIUKA
A s tou rychtáuovou uz je zaslíben.
Nelámej si pro tu slotu
opíjavého hlavu!
A vaz si raduji Laci!
To máš pravou spolehlivou
lásku! Tot’zrovna jde!

LACA
Tetuško, tetuško,
nebyli u rychtáuu doma.

KOSTELNIUKA
On o tobu všechno ví,
já mu všechno povudula,
a on ti odpustil, odpustil.

LACA
Jenufka!
Potuš tu Pánbuh, Jenufka!
Nepodáš mí rukyu

JENUFA
Dukuji ti, Laco,
za všecko dobré
co jsi ze o mnu
namyslel po ten uas,
co jsem ti byla s oui!
Já jsem tu mnohokrát
z komurky slyšela,
jak jste tu s mamiukou
vzdy o mnu hovouili.
O vidíš, jak jsem budná!

LACA
Však zase okueješ,
své dítu ozelíš!

JENUFA
Já jsem si ten zivot
jinak myslela,
jinak myslela,
ale vuil uz jak bych
stála u konce!

LACA
A za mne bys nešla,
za mne Jenufkau

KOSTELNIUKA
Pujde za tebe, Pujde
Laco, Pujde

LACA
A za mne bys nešla,
za mne Jenufkau

KOSTELNIUKA
Pujde za tebe, Pujde
Laco, Pujde
Ona vuil uz ztracený
rozum našla, a musí
být ještu st’astná.

JENUFA
Mamiuka tak dutinsky
hovouí! Jak by sis
mne to vzalu
Ó rozvaz si to dobue!
Majetku, pouestnosti nemám,
a lásky, tu pukné,
pro všecko na svutu,
tu uz také nemám.
Chceš mu takovouu

LACA
Chci, Jenufka, chci!
Jenufka, jen kdyz budeš, budeš má!

JENUFA
Pak budu s tebou,
s tebou snášet všechno
dobré, všechno, všechno zlé!

KOSTELNIUKA
Vidíte, ze jsem to puece
dobue uuinila,
dobue uuinila, dobue!
A já vám vuil zehnám
z toho tuzkého srdce:
at’vás Panbuh vzdy vytrhne
z kazdého trápení,
at’vám zehná vzdy na zdraví,
spokojenosti i majetku
ale jemu, té puíuinu
všeho neštustí, kletbuju,
kletbuju, aby jeho zena,
která si ho s takým
srdcem vezme, spíše
rozumu pozbyla,
nez puekrocí jeho práh!
Buda jemu i mn?!
Buda jemu i mn?!

LACA
Co je vám, tetuško?

KOSTELNIUKA
Co to venku
huuí, nauíkáu
Drzte mne!
Stujte pui mnu!
Laco, zustan!

LACA
Co je vám, tetuško?

KOSTELNIUKA
Zavuete okno!

JENUFA
Ha, jaký to vítr a mráz!

KOSTELNIUKA
Jako by sem smrt nauuhovala!








Akt III



PEASANT
Není ti teskno, Jenufko?

JENUFA
Není

LACA
Prou by jí bylo tesklivo,
však já jí jakziv neublízím?

PEASANT
To uz tak ale bývá,
ze je duvuici líto svdobody.
Boze, co já byla hlúpá,
já se naplakala,
já se naplakala,
a zatím dostala jsem
dobrého, hodného,
uádného, ulovuka!

KOSTELNIUKA
Co to šramoce za dveumi?

PEASANT
Vítajte!

KOSTELNIUKA
Kdo to jde?

PEASANT
Nelekejte se,
to je rychtáu rychtáukou.

MAYOR
Dej Buh štustí...
Coz jste se nás polekala...

PEASANT
To je její nemoc,
to je její nemoc!
Vítajte! Vítajte!

MAYOR
... nás polekalau
Došli jsme na pozvanou,
Karolka jen co se douká
Števy puijdou spolu.

LACA
Zdrávi došli.

JENUFA
Vítajte!

PEASANT
Nevím co se patuí spíše,
uí puišpendlit rozmaryju,
nebo podat na zavdanou.
Ja jsem tu dnes na pomahaj.
Kostelniuka je pouád po
Nemoci slabého ducha.

MAYOR
Vidut to po ní, hyne, hyne jaksi!
Co jste vy bývala
za zenskou stateunou,
jen na vás všecko hrálo!
At’ uz nenauíkáte,
At’ je všecko v pouádku!

KOSTELNIUKA
Vypravuju dnes Jenuf?
Svatbu s hodným
ulovukem, mnu není
do náuku. Ale cítím
to, hynu, hynu.
Och, bývají to muka!
Spánek nikdy neodlehuí,
musím být vzhuru, musím,
abych to všechno zazila.

JENUFA
Mamiuko, však dá Pánbuh,
ze se ještu uzdravíte!

KOSTELNIUKA
Nechci se uzdravit,
nechci, nechci, nechci...
Dlouhý zivot byl by hruzou,
byl by hruzou...
a jak tamu
Dnes je tvá veselka, Jenufko,
já se z ní tuším.

MAYOR
Co si to jen Jenufa
Vzala do hlavy,
ze de ke vdavkám jako
múdrá vdova nastrojena?

KOSTELNIUKA
Ona, Jenufau
Zrovna tak jednoducho
chodívají ku oltáui
nejvutší páni.
Co by jen na obyuejno
nastrojena nemohla
jít Jenufa

MAYOR
Páni si dulají všecko
po modách, ale my tady
na dudinu! No, já bych
ku oltáui by la nešla
bez vunce a pantlí,
nešla, nešla, nešla,
ani za tisíc
rýnských nešla, nešla!

KOSTELNIUKA
Pojd’te se podívat na její výbavku!

PEASANT
Proto ona puece zustane
spouádaná aj šikovná zenská!

KOSTELNIUKA
Sama jsem já všechno, všechno, spouádala.
Takovou výbavku hned tak nevidut!

JENUFA
Vidíš, Laco, já to túllala,
ze to kazdému napadne,
jak jsem to na
zdavky nastrojena.

LACA
Jenufka, já ti puece
kytiuku donesl...
Je az Belovce od zahradníka.

JENUFA
Dukuji ti, Laco!

LACA
Tu bys nevzala,
tu bys nevzalau
Jenufka!

JENUFA
Och Laco, takové nevusty
ty sis nezaslouzil, nezaslouzil!

LACA
Ó dutino, uz mi o tom
nemluv! Mne jen to ranou
udeuilo v tu první chvíli,
jak mi to tetiuka uekly,
ale potom hned jsem
ti to odpustil!
Však se já na tobu tak
mnoho provinil,
celý zivot tobu to musím
vynahrazovat,
celý svuj zivot,
celý svuj zivot

JENUFA
Tak mi je líto tebe,
tak mi je líto tebe!
Tys pui mnu stál v neštustí,
ty místo Števa.
Tys pui mnu stál v neštustí, ty, místo Števa!

LACA
Já vím, zes Števu lúbila,
jenom kdyz vuil uz nau
nemyslíš. Já nosil v srdci
zášt’na Števu! A o všechno
bych ho byl nejraduji
puipravil. Ale tys mi
nakázala, abych se s ním
udobuil. Já uz jsem to
všechno zlé v sobu puekonal,
všechno, ze tys so mnou,
ze tys so mnou!
Števu jsem, jak so patuí
pozval na naši svatbu,
na naši svatbu.
Slíbil, ze dojde jako
bratr i s Karolkou.
A hen... uz jsou tu!

KAROLKA
Pánbuh rau dát dobrý den,
Pánbuh rau dát dobrý den!
Števa se tak dlouho
zadrzel se strojením,
jako kdyby se mu nohy
k zemi lepily!
Vinšuju vám, vinšuju vám,
aby vim dal Panbuh štustí
a bozího pozehnání,
a bozího pozehnání!
Já se budu dnes na tebe
zkormoucenu dívat,
ze to také na mne dojde
jít ku oltáui.
Jen škoda, jen škoda,
ze si to tak jako múduí
bez muziky odbýváte!
A vuil, Števo, vinšuj ty!

ŠTEVA
Já to tak neumím
jako Karolka!

KAROLKA
A vuil, Števo, vinšuj ty!

JENUFA
No neškodí,
tu podejte si s bratrem ruce!
Kazdý z vás mí nuco
pukného na sobu.
Ty, Števo,
svou tváunost,
a Laca tu dobrou bozí duši!

KAROLKA
Jenom ty ještu
Števovi napovuz,
zé je pukný;
bez toho neví, co vyvádut!

JENUFA
Taký dutina on by ještu bylu

LACA
Kdy vy budete mít veselíu

ŠTEVA
Zrovna za utrnáct dní.

KAROLKA
I ha, budu-li já jenom chtít!
Tueba tu ještu odpravím.
Bez toho mne lidé strašejú s tebou!

ŠTEVA
Ty bys do dopravila,
zivot bych si musel vzít!

JENUFA
Vidíš, Števo,
to je tvoje pravá láska!
Bodajt’by tu nikdy
nezabolela, nezabolela!

MAYOR
To bylo uákého,
to bylo uákého prohlízení!

KOSTELNIUKA
Števa je tu!
Došel zas urobit
nujaké neštustí!
Uprosili jste mne,
ale nemohu ho vidut!

MAYOR
Kdybych si nebyl zapálil
cigárku, uz by to hrabání
mne bylo dopálilo!

LACA
Kdyz Jenufa toho se dozadovala!

MAYOR
uádnu jste ji vybavila,
ta uest se vám
Musí dát!

A PERSON
Pán Buh rau dát dobrý den!

GIRLS
Pán Buh rau dát dobrý den!
Nepozvali jste nás, my vás
dlouho zabavovat nebudem,
my vás dlouho zabavovat
nebudem, nebudem...

A PERSON
Bar zádného veselí
nestrojíte, puece jsme
se zdrzet nemohly,
abychom nešly Jenufe
vinšovat a zazpívat!

GIRLS
My vás dlouho zabavovat,
nebudem, nebudem!

A PERSON
Toz vám obuma vinšujeme
tolik štustí, co je
kapek v hustém dešti.

GIRLS
Toz vám obuma vinšujeme
tolik štustí, co je
kapek v hustém dešti.

A PERSON & GIRLS
A ted’si zazpíváme!

GIRLS
A ted’si zazpíváme!
Ej, mamko, mamunko moja!

A PERSON & GIRLS
Zjednejte mi nové šaty
já se budu vydávati. Ej!

GIRLS
Ej, dcerko, dceruško moja!

A PERSON & GIRLS
Nechaj toho vydaváua,
však si ešue hrubu mladá.

GIRLS
Ej, mamko, mamunko moja!

A PERSON & GIRLS
Také vy jste mladá byly,
ráda jste se vydávaly.

MAYOR
Dobue jste to zazpívaly,
dobue, dobue, dobue!

A PERSON
A to si od nás vezmi, Jenufo!

JENUFA
Dukuju, dukuju vám z celého srdce!
Tak mile mne to dojalo!

LACA
Pan faráu, pan faráu
nakázali puijít do kostela
zrovna v devut!

MAYOR
Toz si jen pospíšte
s pozehnáním, aby uz to šlo!

LACA
Uctivo vás prosím, uctivo
vás prosím o pozehnání.

BURYJA
Toz já vám zehnám,
ve jménu Otce, Syna aj
Ducha svatého. Ty, Laco,
mne zle nevzpomínej!

MAYOR
A vuil, Kostelniuko,
vy to asi dokázete
jak velebníuek!

A WOMEN
Chud’átko!
Nujaká bestyja uniuila dít?!

A MAN
Kerá bezboznica to urobila?

KOSTELNIUKA
Co díteu

JANO
Rychtáui, hledají vás!

MAYOR
A co jeu Coze tou

KOSTELNIUKA
Co s dítutem tam kuiuejí?

ŠTEVA
Co se duje?

JANO
Vy to ještu nevíte?
Vy to ještu nevíte?
Sekáui z pivoraru našli
pod ledem puimrzlé
dit?!

PEASANTS
Ó hruza! Ó hruza! Ó hruza!

JANO
Nesou ho na desce,
je jako zivé v peuince,
v povijáku,
na hlavu uervenou pupinu.
To je na hruzu,
to je na hruzu;
lidé nad tím nauíkají,
nad tím nauíkají.
Ó pobuzte! Ó pobuzte!

KOSTELNIUKA
Jenufa...
... neodbíhaj,
ó, neodbíhaj!
...Drzte mne, braute mne!

BURYJA
Ale dcero moje!

KOSTELNIUKA
Drzte mne, braute mne!

BURYJA
Ale dcero moje!

KOSTELNIUKA
Drzte mne, braute mne!

BURYJA
Dcero zase blouzníš!

KOSTELNIUKA
To jdou pro mne, pro mne!

KAROLKA
Števo, to je ti strašné
Svatba pokazena...
Já být nevustou, plakala bych.

JENUFA
Ó Boze, muj Boze,
to je muj chlapuok!

ŠTEVA
Jak by mi ten kuik nohy
Pod’tal, a úzko je mi vuil.

LACA
Jenufa, Jenufa!

JENUFA
Pust’mne!

LACA
Vzpamatuj se, vzpamatuj se!
Co tu to hrozného napadlo!
Lidé to slyší!

JENUFA
Pust’mne!

LACA
Ó vzpamatuj se!

JENUFA
Pust’mne, to je Števuška,
muj chlapuok, muj, muj!
Ha, vidíte, jeho poviják,
jeho uepuáuek! Sama jsem
ho ze svych pantlí popravila!

MAYOR
Slyšíš rychtáui!
Oni o tom vudí!

JENUFA
Ej lidé, Kterak jste
ho dopravilau
Bez truhelky, bez vuneuku!

A PEASANT
Jezíši Kriste! Jezíši Kriste!

JENUFA
Co mu pokoja nedáte?

A PEASANT
Tak utratila svoje dít?!

JENUFA
Kdesi ve snuhu a ledu s ním, gúlali!

MAYOR
To uz jsem snad bar
bez pánu na stopu!
Já musím byt první puuád...

PEASANTS
Kamením po ní!
Kamením po ní...

JENUFA
Števo, mlynáui,
buz za nima, honem buz,
to je tvoje dít?!

MAYOR
... a, a raduj bych
se nevidul!

PEASANTS
Kamením po ní!
Kamením po ní...

LACA
Jenom se odvazte nukdo se jí dotknout!
zivot vás to bude stát!

PEASANTS
Kamením po ní!

LACA
Pustí vás dobiju!

KOSTELNIUKA
Ještu jsem tu já! Vy niueho
nevíte! To muj skutek,
muj trest bozí!

PEASANTS
Kostelniuka! Kostelniuka!

KOSTELNIUKA
Já jsem dítu
Jenufuino uniuila...

PEASANTS
Kostelniuka!

KOSTELNIUKA
... já samotná.
Její zivot, její štustí
chtula jsem zachránit.
Tiskla se na mne hanba,
ze jsem pastorkyni
do zkázy dochovala!
Tys, Boze, to vudul,
ze to nebylo k snesení,
ze by se místo dítute
utratily zivoty dva...
Jenufa nebyla ve Vídni,
já jsem ji schovávala,
omámila, dítu vzala,
k uece zanesla, a v prosekaný
otvor vstruila.

PEASANTS
Jezíši Kriste!

KOSTELNIUKA
Bylo to veuer.
Ono se nebránilo...
ani nezapíplo... Jen jako
by mne na rukou pálido...
a od té chvíle cítila jsem,
ze jsem vrazednice.

PEASANTS
Jezíši Kriste,
to ze Kostelniuka!

KOSTELNIUKA
Jenufu jsem potom uekla,
ze její dítu v
bezvudomí umuelo!

JENUFA
Ej mamiuko, pod led,
och! Nechte mne!

KOSTELNIUKA
Och slitujte se nad ní,
nehaute jí..
Ona je nevinná
Mne sud’te,
mne kamenujte, bídnou!

KAROLKA
Števo, to ty máš na svudomí?
Mamiuko, mnu je tak tuzko k zamdlení.

MAYOR
Karolka moja! Karolka moja!

KAROLKA
Vyved’te mne ven,
já za Števa nepudju...

LACA
Och, Boze muj Boze muj,
já jsem toho puíuina,
já ti to líco zohavil,
aby tu Števa nechal,
a tak potom všechno
došlo na to neštustí!

KAROLKA
... raduji bych to vody
skouila. Pojd’me dom!

PASTORA
To je na nuho trest.
Zádná duvuica za nuho
nepujde co by jen
poctivá cikánka byla!

JENUFA
Vstaute, pustounko moja!
Dosti smrtelného ponízení
a muk vás ueká!

KOSTELNIUKA
Kam mne pozdvihuješ?
Víš, ze mne povedou?
Ne, ne. Já nesmím!
Oni by tebe soudili, Jenufo!

JENUFA
A ta moje pustounka,
uz to chápu, uz to chápu,
není proklínáni hodna.
Nezatracujte jí!
Dopuejte jí uasu k pokání!

LACA
Jenufka,
neušel ti rozum s cesty?

JENUFA
Aji na ni Spasitel pohlédne!

KOSTELNIUKA
Odpust’ mi jenom ty,
odpust’ mi jenom ty,
vuil uz vidím,
ze jsem sebe milovala
víc nez tebe.
Vuil uz nemuzeš volat:
"Mamiuko, aj mamiuko!"
tys nemohla dudit moji
povahu, moji krev,
a já z tebe vuil beru sílu...
Chci trput, trput!
Aji na mne Spasitel pohlédne!

JENUFA
Pánbuh vás potuš!

KOSTELNIUKA
Pojd’te, rychtáui!
Ved’te mne!

JENUFA
Pánbuh vás potuš!

JENUFA
Odešli.
Jdi také!
Však vuil vidíš,
ze s mým budným zivotem
svuj spojit nemuzeš!
Bud’s Bohem...
a pamatuj si
a pamatuj si,
zes byl nejlepší ulovuk,
nejlepší ulovuk, jehoz
jsem poznala na svut?!
Zes mi zúmyslnu poranil
to líco, to jsem ti dávno
odpustila, to jsi huešil
jenom z lásky,
jako já... kdysi.

LACA
Ty odejdeš do svuta
za hodnujším zivotem
a mne nevezmeš s sebou,
Jenufkau

JENUFA
Víš, ze mne budou volat ke
soudu, ze kazdý se na mne
s opovrzením podíváu

LACA
Jenufka
já i to pro tebe snesu,
já i to pro tebe snesu!
Co nám do svuta,
kdyz si budeme na útuchuu

JENUFA
O Laco, duša moja!
O pojd’, o pojd’!
Vuil tobu mne dovedla
láska ta vutší,
co Pánbuh s ní spokojen!





E N D E